AKUPUNKTURA

Podle čínské medicíny je na lidském těle síť drah, většina z nich je párová, jiné jsou nepárové; většina má svoje vlastní body, některé, speciální, si musejí body půjčit od drah jiných. Čínská medicína a akupunkturavyužívá systém asi 400 bodů. Nejstarší datovatelné zmínky o akupunkturních bodech se objevují v rukopisech datovaných do 1. století př. n. l. Podle čínské mytologie byl nejranějším patronem akupunktury a moxování legendární Žlutý císař. Čínská medicína dle něj rozděluje tělo na 12 jing mai — kanálů, kterými se po těle pohybuje základní životní síla – Qi. Texty pak popisují jak se na specifických místech, označovaných jako chen xue — „špičky jehly“ — může zasouváním akupunkturních jehel nebo požehováním Qi ovlivňovat.

Body čínská medicína označila jmény, která odpovídala struktuře císařského paláce, světa přírody a nebes. Například ri yue (slunce a měsíc), tian shu (nebeský čep) nebo shang xing (horní hvězda) odrážejí kosmický řád vesmíru, shen ting (síň ducha), nei gong (vnitřní palác) nebo lao gong (palác práce) představují císařskou architekturu těla; kun lun (hora Kun-lun), či he gu (spojené údolí) spolu s řadou pramenů, řek a močálů napodobují topografii přírodního světa.

Terapeut čínské medicíny na základě stanovené diagnózy — v čínské terminologii obrazu —, ví které body má použít i jakým způsobem je ovlivňovat tak, aby dosažený efekt co nejvíce odpovídal potřebám klienta. V případě nadbytku bude energii vypouštět, v případě nedostatku doplňovat, a jinde „jenom“ harmonizovat. Tak, jak jsou lidé různí, různě citlivě vnímají i akupunkturu, všeobecně při nadbytku bývá bod citlivější než při nedostatku.